Žití

Nová jurta a altán ve výstavbě. Zima na přelomu let 2015 a 2016 byla akční a bílá.

Nová jurta a altán ve výstavbě. Zima na přelomu let 2015 a 2016 byla akční a bílá.

Proč lesní školka? A proč Žití? Protože v lese jsme doma! Protože v lese se toho spoustu naučíme, budeme otužilí, budeme se umět pohybovat, posílíme nohy a získáme sebejistotu. Protože skrze rozvoj hrubé motoriky se můžeme začít rozvíjet v těch jemných tónech žití. Protože v přírodě můžeme fungovat jako tým. Protože dýcháme čistý vzduch. Protože si užijeme každý okamžik v přítomnosti. Protože v lese se plně věnujeme tomu, co právě prožíváme. Spolu s dětmi se učíme být a žít plnými doušky, společně objevovat rozmanitost toho, co nám svět a prostředí kolem nás nabízí k ochutnání. Dětem dáváme příležitost vyzkoušet si různé role, různá místa a úhly pohledu a činnosti tak, aby si samy mohly přijít na to, jaká cesta, jaké místo je to jejich, kde se cítí samy sebou, svobodné a plné síly. V Žití děti dostávají příležitost být lídry, být kreativci, být tvůrci, být hvězdy, být plnohodnotnou součástí týmu a zároveň zcela samostatnou jednotkou, která se rozhoduje sama za sebe ze své hloubky. Dáváme dětem zažít sounáležitost kmene, naše lektorky a průvodci jsou součástí kmene, nejsou učitelkami v běžném slova smyslu, kdy jsme zvyklí na jasnou hierarchii a společenský řád. Žití má svou vlastní kmenovou hierarchii, kdy ti, kteří jsou v Žití (a v životě, tedy na světě) déle a zkušenější mohou zodpovědně vést a otevírat možnosti těm, kteří přišli po nich. A to se zdaleka netýká jen dospěláků, starší děti mohou ukazovat cestu těm mladším, upevnit se v roli zkušenějšího a zároveň otevřeného průvodce. Předávání zkušeností mladším je důležitou součástí vývoje k otevřenosti, toleranci i vlastní sebehodnotě.

Každé ráno při ranním kruhu se ptáme dětí, co by dneska chtěly dělat, co by nového chtěly zažít a jak se mají. Každý den odpovídají, že chtějí jít do lesa, na houby nebo na naše oblíbená místa na nedalekém Vávráku a blízkém lese: ke Dvěma bratrům, k Dračímu dopěti nebo k Domečku čarodějnice. Děti nikdy neřeknou, že se jim ven nechce. Anebo řeknou, ale pak jsou šťastné, když tam skutečně jsou. V lesní školce je vlastně skoro zbytečné chodit dovnitř.

Kousek nad Vávrovým paloukem v Senohrabech máme divokou zahradu. Je tu hodně křoví, dva vzrostlé ořešáky a stará studna, která čeká, až ji opravíme. Na zahradě stojí zděný domeček, kde máme uložené naše věci. Vedle domečku je jurta, která je vytápěná a slouží nám jako zázemí z ryze přírodních materiálů. Je zbrusu nová a voní dřevem a ovčí vlnou. Na zahradě máme také altán, ten používáme, když chceme některé věci nebo sebe schovat pod střechou, ale pořád být venku. Každopádně se přijďte podívat!