Poslání průvodce? Být dětem k dispozici

Poslední dobou jsem tu spíše než přírodu, les, přírodní pedagogiku, zmiňovala „sebeřízení“ či „sebeřízené vzdělávání“… Dnes se ale díky sebeřízení dostanu i k přírodě 🙂

Malujeme bránu, zástěrky jsme si sami batikovali.

…čím více času trávím nyní v době uzavření klubu především se svým čtyřletým synem Tomem, tím více si uvědomuji, jak potřebuje hlavně svůj prostor, možnost poznávat svět a hlavně být mnou tzv. „viděn“ (chcete-li raději „vnímán“), jak moc potřebuje dostávat odpovědi na své otázky, jak moc potřebuje reakci na své zvolání „Mamííí“ a plnou pozornost, která tuto reakci provází (tím nemyslím, že si jako dospělí nemůžeme nastavit hranici, kdy opravdu reagovat nejsme schopni či nechceme – dítěti to ale je dobré vysvětlit a ne jej jen odbýt, že nyní nemáme čas, či že náš ruší).

Jsme díky tomu, že bydlíme na vesnici, hodně venku, ale o přírodě si povídáme někdy třeba i v autě. Jako včera, kdy se mne Tom při koukání ven z auta zeptal: „Mami, proč je v přírodě tolik stromů?“ Také již v lese zjistil, že některé stromy uschnou, a proto buď spadnou samy nebo je lesníci kácí (kvůli kůrovci), a tak další otázkou bylo, jestli ty stromy, co mají listy, jsou mokré, když nejsou suché (logická úvaha, že 😉). Měli jsme z toho pěknou desetiminutovou diskuzi o stromech a cesta v autě nám pěkne uběhla…

Marie Montessori u dětí pozorovala a popsala tzv. senzitivní (tedy citlivá) období – tedy období tzv. zvýšené vnímavosti, kdy dítě má zájem o získání určité schopnosti, dovednosti. Někteří psychologové tomu říkají „časové okno“ či „okno příležitosti“ a tvrdí, že pokud dítě nepodpoříme v daném časovém okně v jeho zájmu (např.ve 4 letech v zájmu o čtení), bude těžké jej této dovednosti později naučit. Vyvíjí se řada pomůcek, jak děti naučit to, čeho jsme si všimli, že je právě zajímá.

Říkám si, proč nebrat celé dětství (nebo možná celý život 😉) jako jedno dlouhé senzitivní období a nenechat děti (i sebe samé) hledat, který zájem chtějí opravdu prohlubovat a o který se jen tak lehce otřou (třeba jim v tu chvíli stačí desetiminutový rozhovor) ?

Rudolf Hettich, o kterém jsem sem již psala, věnující se přírodní pedagogice, na svém semináři v lednu 2020 říkal:

„ Děti jsou vždycky zvědavé – zajímají se o to, co připravíme. Ale, co se chtějí naučit, tak to si děti vybírají samy. My si myslíme, že jsme odborníci a vlastně bychom chtěli často raději malé dospělé než děti.
To hezké na přírodě je, že děti jsou vždycky činné. Příroda přijímá děti, jaké jsou. A to je pro nás dospělé obtížné. Nechat děti takové, jaké jsou. Děti nás venku nepotřebují. “

Za mne bych dodala: Bez našich očekávání, animací, vzdělávacích aktivit, dobře míněných rad, hodnocení, s respektem k jejich osobnostem.

Možná se zeptáte: A k čemu tedy je třeba v lesním klubu právě dospělý průvodce?

Rebeca Wild v jedné knize napsala: Být dětem k dispozici.
A já to také tak cítím.

A o tom je právě to umožnění „sebeřízení dětí.“ Dospělý není animátorem, ale je k dispozici.

😉🤔❤️

Cítíte ten rozdíl?

Petra