Děti jsou přírodou

Něco pro slečny na zahřátí

„PŘESTAŇME DĚTI NUTIT SE CÍTIT ODDĚLENĚ OD SEBE SAMÝCH A NECHME JE BÝT HROU, PŘÍRODOU, SVĚTEM.“

Na konci ledna jsem absolvovala úžasný seminář Přírodní pedagogiky s Rudolfem Hettichem (pro německy mluvící odkaz zde https://www.hettich-umweltpaedagogik.de/) .

Tento pán (je mu 67 let) se zabývá přírodou a dětmi a v souvislosti s tím samozřejmě i dospělými (protože dospělý jsou těmi, kdo v dnešní době „mohou“ dětem „přírodu“ umožnit, a skrze děti i sobě samým).

Byl velmi inspirativní. Ráda bych s vámi sdílela v této době, co mne u něj oslovilo.

Ten seminář probíhal téměř celé tři dny v lese (do místnosti jsme šli jen vždy v podvečer, když pan Hettich chtěl něco promítat).

Zeptal se nás, účastníků semináře (všichni jsme měli co do činění s lesními školkami či kluby, a tak jsme děti v přírodě zažili již mnohokrát): „Co si myslíte, že děti dělají, když přijdou do lesa/do přírody?“

Samozřejmě jsme odpovídali, že se učí, že si hrají…. a mnoho dalšího.
A on povídá, že prostě jen realizují své potřeby. Že děti ve všem, co dělají, realizují své potřeby. Že žijí své životy a naším úkolem je: prostě jen je nechat být dětmi. Děti neoddělují život na hru a učení; to děláme my dospělí…. děláme to dětem ve škole (resp. školce) i mimo ni, a děláme to pak celý život – rozdělujeme jej na zaměstnání a volný čas.

Hettich citoval Tolstého, který ve své autobiografii vzpomíná na své dětství, kde uvádí, že si z dětství vzpomíná hlavně na svůj pokoj a svou postýlku… Prý ale celé dětství strávil v přírodě na vsi, tak proč se v jeho vzpomínkách neobjevuje ta příroda? Tolstoj píše: „Protože já sám jsem byl přírodou.“ A dále vysvětlil, že až tehdy jsme něco schopni popsat, když se z toho cítíme odděleni.

Tedy vzala jsem si z toho toto poselství:

„PŘESTAŇME DĚTI NUTIT SE CÍTIT ODDĚLENĚ OD SEBE SAMÝCH A NECHME JE BÝT HROU, PŘÍRODOU, SVĚTEM.“

Možná je díky této větě už nyní jasné, proč jsem přírodu v úvodu tohoto příspěvku dala do úvozovek. Pro nás dospělé by se dalo ještě dodat:


„DEJME NAŠIM DĚTEM ŠANCI, ABY NÁM UKÁZALY CESTU K SOBĚ SAMÝM, TÍM, ŽE JE NECHÁME ROZVÍJET TU JEJICH VLASTNÍ A OPRAVDOVOU ŽIVOTNÍ CESTU“.


A jsme oklikou zase zpět u sebeřízeného vzdělávání, ale k tomu zase v dalších příspěvcích.

HEZKÝ DEN S PŘÍRODOU (v srdci) ❤️
přeje
Petra